Proč si půjčujeme

To je téma, jak se zdá pěkně na tělo. Někdo může podotknout, to je ale hloupá fráze, půjčujeme si přece, protože na to, co si chceme koupit nebo pořídit nemáme prostředky. Ano i tak by se to dalo definovat. To co chceme, ne to co potřebujeme. Pak se snadno totiž dostáváme do finanční pasti, protože lákadel je v současné době více, než dost.

Moderní technologie nabízí bezpočet nových a moderních výrobků, které samozřejmě přináší úsporu do domácnosti a prakticky se na nás dost provokativně dívají z reklamních cedulí nebo jiných oznamovacích prostředků. Jenomže ne všechno potřebujeme. Když se uzavírají poměrně malé spotřebitelské úvěry, tak i mnohdy můžeme ztratit pojem o tom, zdali vůbec na všechny splátky budeme mít dostatek finančních prostředků, když musíme vzít v úvahu i to, že za něco musíme platit poplatky a další výdaje nezbytně nutné pro život.

Vždyť to není taková částka

V první řadě vidíme kolik, co stojí a také si někdo může směle myslet, že je to přesně to, co si jen půjčíme. Omyl je bohužel pravdou a neplatí to ani v případě toho, že můžeme úvěr zaplatit v rychlé formě a údajně nám budou prodejci tvrdit, že je to bezúročné. V podstatě je to jednoduché. My si vypůjčíme určitou sumu a ta se nazývá jistina. Jenomže ta jde ruku v ruce s dalšími kamarády a to úrokem, případně ještě poplatky. Inu máme tu trojici jak vystřihnutou z plakátu. Naše částka se rozrostla a podstatně navýšila.

Na druhou stranu je celkem logické, že když někdo půjčí ze svého peníze, tak bude také požadovat nějakou odměnu, přece jinak by to nebylo pro něho vůbec výhodné. A když se nám suma tak hezky navýšila, tak to je přesně to, co musíme společnosti, případně jinému věřiteli vrátit a z nás se rázem stává dlužník. Ne že by to bylo příjemné, ale mnohdy to skutečně nelze jinak provést, nicméně pokud je dluh v rozumné výši a dlužník splácí v řádných splátkách, tak se nejedná o nic tragického. Ačkoliv dluh zůstává stále dluhem, až do jeho úplného splacení.