Dokázali byste odpovědět na otázku, jak vypadá stavitelný výstružník

Kdyby se vás někdo zeptal, zda víte, jak vypadá vrták, a jak byste jej popsali, pravděpodobně byste to zvládli. Na tuto otázku by možná Jiří Krampol zaznamenal stoprocentní úspěch při oslovování náhodných kolemjdoucích na ulici v rámci natáčení pořadu „Nikdo není dokonalý“. Zkrátka, že je to nástroj, který je stočen do spirály, a že má dva protilehlé břity, byste zřejmě dokázali odvodit.

Složitější by to však bylo u popisu výhrubníku a stavitelného výstružníku. Někteří z vás by jej nedokázali vůbec popsat a také by zřejmě ani nevěděli, k čemu slouží. Tomu se nelze divit, neboť vrtáky má v domácnosti téměř každý ve své domácí dílně či mezi základním nářadím, ale výhrubníky a výstružníky už stěží. Jsou to totiž speciální nástroje, s nimiž se pouze dokončují předvrtané otvory do finálního rozměru a jakosti povrchu.

Zjednodušeně řečeno, potřebujete-li zhotovit velmi tvarově i povrchově přesný otvor, nejprve jej předvrtáte vrtákem, posléze otvor o něco zvětšíte výhrubníkem, a na závěr použijete výstružník. Výhrubníky i výstružníky jsou vícebřité nástroje, větší počet břitů zajišťuje to, že se tříska odebírá na více místech současně, čímž se docílí dokonalého kruhového tvaru otvoru a zároveň přesnějšího a hladšího povrchu obráběné kovové součásti.

Stavitelné i pevné vícebřité výstružníky se využívají například pro velmi přesné otvory, v nichž jsou uložena valivá ložiska, pohyblivé hřídele (vedení hřídelí), ozubené tyče a ozubená kola, čepy, dotykové plošky různých výlisků, otvory pro mazání, pohyblivé části strojů pro transport sypkých, kapalných a plynných směsí atd. Z tohoto důvodu se také výstružníky nevyskytují tak často v domácích dílnách, ale jsou to nástroje obvyklé pro složitější strojírenské operace, které vyžadují zkušenou obsluhu s potřebnými znalostmi ve strojírenském oboru.